Ethernet vznikl počátkem sedmdesátých let 20. století jako výsledek činnosti společnosti Xerox ve vědeckovýzkumném středisku PARC (Palo Alto Research Center). Hlavním cílem bylo propojit na krátkou vzdálenost větší počty stanic systematickým způsobem. Původně měl být Ethernet proprietární záležitostí společnosti Xerox. Později bylo původní rozhodnutí změněno a Ethernet byl vydán jako standard, čímž bylo umožněno i dalším firmám podílet se na jeho vývoji.

Za svůj název vděčí zažitému neformálnímu označení pro bezdrátové vysílání: "šíření éterem". Éterem označil Robert Metcalfe, inženýr střediska PARC, koaxiální kabel, kterým jeho tým propojil stanice na sběrnicové topologii. Robert Metcalfe byl pro vývoj počítačových sítí velmi důležitou osobností. Mimo to, že byl vedoucím skupiny, která se zabývala vývojem Ethernetu, byl také členem skupiny navrhující protokoly rodiny TCP/IP.

V rámci referenčního modelu ISO/OSI je technologie Ethernetu řazena na linkovou vrstvu, ale zasahuje i do fyzické vrstvy. Rodina protokolů TCP/IP přiřazuje Ethernet vrstvě síťového rozhraní, která v RM ISO/OSI odpovídá právě vrstvám fyzické a linkové.

Ethernet negarantuje odezvu v reálném čase. V situaci, kdy se pokouší vysílat více uzlů připojených k jednomu sdílenému segmentu, používá náhodný faktor pro výběr stanice s oprávněním vysílat. Jeho chování není předem přesně predikovatelné. Jednotlivé stanice nemají z kapacitních důvodů jistotu, zda vůbec získají právo vysílat. Pro většinu aplikací je ale princip Ethernetovské technologie dostačující pro svou snadnou implementaci, cenu, jednoduchost a rychlost.

Na první verzi Ethernetu se podílely společnosti DEC (Digital Equipment Corporation), Intel a Xerox - zkracováno na DIX. Tzv. DIX Ethernet pracoval s přenosovou rychlostí 2,94 Mbit/s. Postupným vývojem se přenosová rychlost zvýšila na 10 Mbit/s a na svět přišel tzv. tlustý Ethernet 10Base5. Postupně došlo u Ethernetu ke změnám přenosového média a zrychlení na 100 Mbit/s, 1 Gbit/s a nově dokonce 10 Gbit/s.

Parametry nejznámějších variant sítí ethernetovského typu:

ETHERNET
10Base5 ("Tlustý Ethernet")
- 10 v názvu značí rychlost v Mbit/s, Base znamená přenos v základním pásmu a 5 maximální délku segmentu ve stovkách metrů,
- minimální vzdálenost mezi stanicemi je 2,5 m, každá připojená stanice znamená zkrácení maximální možné délky o cca 5 metrů,
- přenosové médium tzv. tlustý koaxiální kabel,
- sběrnicová topologie.

10Base2 ("Tenký Ethernet")
- přenosová rychlost 10 Mbit/s,
- dosah 185 m (číslice 2 v názvu značí maximální délku segmentu po zaokrouhlení),
- minimální vzdálenost mezi stanicemi je 0,5 m,
- přenosové médium tzv. tenký koaxiální kabel.

10BaseT ("Ethernet na kroucené dvoulince")
- přenosová rychlost 10 Mbit/s,
- přenosové médium kroucená dvoulinka (twisted pair),
- maximální délku segmentu se snížila na 100 m,
- vzhledem k použití kroucené dvoulinky lze propojit vždy pouze dva uzly - pro více uzlů je nutné využití aktivního prvku (rozbočovače, přepínače),
- topologie strom.

FAST ETHERNET
100BaseTX
- přenosová rychlost 100 Mbit/s,
- používá dva páry UTP nebo STP kabelu kategorie 5,
- maximální délku segmentu až 210 m, fyzická vzdálenost od rozbočovače 90 m.

100BaseFX
- 100BaseTX s využitím optického kabelu.

GIGABIT ETHERNET - standard schválen v roce 1998
1000BaseT
- přenosová rychlost 1 Gbit/s,
- přenosové médium 4 páry UTP kabeláže kategorie 5e,
- maximální délku segmentu 100 m.

1000BaseCX
- Gigabit Ethernet na bázi měděného vodiče pro krátké vzdálenosti, učený pro propojování skupin zařízení.

1000BaseSX
- používá mnohavidové optické vlákno, určen pro páteřní sítě do vzdáleností několik set metrů.

1000BaseLX
- využívá jednovidové optické vlákno, určen pro větší vzdáleností až několika desítek kilometrů.

TEN GIGABIT ETHERNET
10GBaseT (EFM - Ethernet on the first mile)
- přenosová rychlost 10 Gbit/s,
- využívá 4 páry S/FTP kategorie 6A (Category 6 Augmented - šířka pásma 500 MHz),
- dosah do vzdálenosti 100 metrů (v případě použití optického kabelu až 40 km).