Současně s předáním sítě ARPANET zadal resort obrany USA akademické sféře úkol vyvinout protokoly, které by splňovaly požadavky rostoucí sítě. Byl to první krok ke vzniku rodiny protokolů TCP/IP. Základním požadavkem byla nepřítomnost centrálního prvku. Z vojenského pohledu se jednalo o zcela logický a účelový požadavek. Odolnost a výdrž je základním požadavkem všech vojenských taktik. Prakticky je přítomnost centrálního bodu riskantní z důvodu, že pokud by nepřítel tento bod zničil či vyřadil z provozu, znamenalo by to pro celou síť nemožnost provozu. Zároveň ale nesměla existovat pouze jedna cesta pro data, opět by bylo vyřazení takového systému otázkou jediného útoku.

Proto ani dnešní Internet nemá centrální bod. Je značně distribuovaný, dokáže tedy fungovat jako celek, i když jsou některé jeho dílčí části právě vyřazeny z provozu, dokáže poškozené sekce obejít. Protokoly TCP/IP, které byly vyvinuty pro potřeby Internetu, ale mohou být použity i v jakékoli samostatné síti mimo Internet, také předpokládají distribuované řešení funkcí potřebných pro fungování celé soustavy sítí. Toto řešení je patrné zejména ze směrování na úrovni síťové vrstvy, tedy u protokolu IP - potřebné směrovací informace získávají jednotlivé směrovače ze vzájemné komunikace, není zde žádná centrální autorita, pouze dynamická spolupráce uzlů za účelem zachování funkčnosti sítě.